Großes Festspielhaus | © Luigi Caputo
Povídání o Salcburském festivalu
Velká jména pro velkolepý festival. Na cestě za světovou slávou provázely Salcburský festival osobnosti zvučných jmen: Max Reinhardt, Hugo von Hofmannsthal a Herbert von Karajan.
Historie vzniku Salcburského festivalu
Myšlenka založit Salcburský festival jako pokračování staleté kulturní historie Salcburku se poprvé zrodila ke konci první světové války. Za uskutečnění této myšlenky se zasadily významné osobnosti tehdejšího kulturního života. K duchovním otcům festivalu patřili především režisér Max Reinhardt, básník a dramatik Hugo von Hofmannsthal a hudební skladatel Richard Strauss. Salcburský festival se narodil 22. srpna 1920. Byl to den, kdy byla na náměstí před Salcburským chrámem poprvé uvedena moralistická hra „Jedermann“, pojednávající o smrti a umírání hříšného boháče. Repertoár festivalu se brzy rozšířil o velkou nabídku koncertů a oper.
Jeden z největších hudebních festivalů na světě
Třebaže je Salcburský festival považován za jeden z nejprestižnějších hudebních festivalů na celém světě, prožíval v minulosti i velmi těžké časy. Během druhé světové války se jeho existence a budoucnost otřásaly v samotných základech. Na skutečnosti, že přežil válku, rozvíjel se dále a postupem doby se z něj stal několikatýdenní festival umění na nejvyšší úrovni, mají obrovskou zásluhu jeho pováleční ředitelé.
Tvůrci Salcburského festivalu
Jednomu z nich jsou však připisovány největší zásluhy na rozvoji festivalu. Byl to Herbert von Karajan. Jeho slavná éra v čele Salcburského festivalu trvala od roku 1948 až do jeho smrti v roce 1989. Nikdo jiný jej neovlivnil tak výrazně jako on: od propagace festivalu v zahraničí přes stavbu Velkého festivalového domu až po založení Velikonočního festivalu. Karajan je ikona a legenda Salcburského festivalu a jeho následníci, mezi něž patří Gerard Mortier, Peter Ruzicka a Alexander Pereira, nastoupili v mnoha směrech nelehké dědictví.
Klasický odkaz v moderním pojetí
Salcburský festival má za sebou dlouhou historii. Vždy však přinášel v kontextu dané doby nové impulzy. Nejinak je tomu i dnes. Navzdory respektu k tradicím se jeho vývoj nikdy nezastavil. V současnosti jeho repertoár zahrnuje jak klasická díla Mozartova a Straussova, tak i díla současných skladatelů. Klasické opery se pak uvádějí v novém zpracování, s novým estetickým pojetím a novou perspektivou vnímání. Hlavním cílem při utváření repertoáru však vždy zůstává snaha o maximální spokojenost ze strany publika.
