Světové kulturní dědictví UNESCO

Salcburk byl křižovatkou kultur ze severní a hlavně pak z jižní Evropy. Město od nepaměti přitahovalo odborníky různých profesí jako umělce, stavitele a řemeslníky. Mnoho barokních staveb, jako je například Salcburský chrám, jsou dílem italských architektů Vincenza Scamozziho a Santina Solariho. Ne nadarmo se Salcburku přezdívá „Řím severu“. Toto označení má však ještě jeden zásadní význam, který vyplývá z mimořádného postavení Salcburku: salcburský arcibiskup měl totiž právo – stejně jako papež – jmenovat ve svých čtyřech vlastních biskupstvích do funkce biskupy dle vlastního uvážení. Salcburští arcibiskupové si udrželi vládu nad druhým největším církevním státem na světě až do roku 1806. Jen Řím byl větší. Sakrální stavby okouzlují návštěvníky z celého světa svou barokní krásou. Mimořádně působivé jsou také měšťanské domy ze středověku a velkoryse koncipovaná náměstí s italským šarmem. Všechny tyto církevní i světské stavby jsou dodnes velmi dobře zachovalé, což velkou měrou přispělo k tomu, že bylo historické centrum Salcburku zapsáno do Seznamu světového kulturního dědictví.

Městské kopce dotvářejí unikátní podobu Starého Města a propůjčují mu neopakovatelný romantický charakter. Ze své nedobytné pozice na vysokém kopci shlíží na město pevnost Hohensalzburg. Starý hrad, vybudovaný v roce 1077, je dominantou města a lze se k němu dostat buď pěšky, anebo pohodlně prostřednictvím ozubnicové dráhy. Zde, na levém břehu řeky Salzach, se vine také slavná Obilná ulička (Getreidegasse), v níž stojí rodný dům Wolfganga Amadea Mozarta. Tomuto hudebnímu géniovi vděčí Salcburk za to, že se z něj stala uznávaná hudební metropole. Zasloužili se o to i jiní umělci, jakým je například rakouský divadelní režisér Max Reinhardt, který stál v roce 1920 u zrodu věhlasného Salcburského festivalu. Také on má nemalou zásluhu na tom, že je dnes Salcburk významným centrem kultury.

Rovněž u dvora salcburských knížecích arcibiskupů se nadšeně holdovalo hudbě a divadlu. Představení se konala na různých místech, mezi jinými také v reprezentačních prostorách Salcburské univerzity nebo v Salcburském chrámu. Repertoár byl široký: od středověkých mystérií přes pašijové hry a lidové zpěvohry až po hry v období rozvinuté měšťanské divadelní kultury. Na Salcburském festivalu jsou tradičně uváděny opery, činohra a koncerty. Salcburk byl již městem s velmi rozvinutou kulturou, když zde 27. ledna 1756 spatřil světlo světa Wolfgang Amadeus Mozart. Na Starém Městě půjdete prakticky všude v jeho šlépějích. Ať je to na Mozartově náměstí, na Mozartově lávce nebo v Mozartově domě. Nejslavnější syn Salcburku je ve svém rodném městě všudypřítomný.