Skalní jízdárna

Skalní jízdárna byla vybudována na místě, kde se v první polovině 17. století lámal kámen na přestavbu Salcburského chrámu. Za vlády arcibiskupa Johanna Ernsta Thuna byla v roce 1693 podle plánů slavného barokního stavitele Johanna Bernharda Fischera z Erlachu postavena jízdárna, která původně sloužila jako cvičiště pro jízdní pluk tehdejších vládců.

Max Reinhardt se v roce 1926 rozhodl využít Skalní jízdárnu jako pořadatelské místo v rámci Salcburského festivalu. Jako první zde byla uvedena Goldoniho commedia dell'arte „Sluha dvou pánů“. Hře přihlíželi diváci sedící mezi 96 arkádami ve třech podlažích nad sebou. V roce 1933 vybudoval v těchto arkádách architekt Clemens Holzmeister tak zvané Faustovo město, které od té doby patří k nejpůsobivějším scénickým aranžmá na světě. V roce 1948 pak proměnil Herbert von Karajan Skalní jízdárnu v divadlo pro představení Gluckovy opery „Orfeus a Euridika“.

Jak již bylo řečeno, v počátečních letech sedělo publikum v 96 kamenných arkádách ve třech patrech nad sebou. Koncem šedesátých let však byla Skalní jízdárna podle plánů architekta Clemense Holzmeistera zásadním způsobem přebudována. Bylo vytvořeno jeviště rozšířené o „podjeviště“ a orchestřiště. Rolovací střecha pak chrání tento prostor proti rozmarům počasí. Pro diváky bylo vytvořeno nové hlediště s rampami a lóžemi. A tak si diváci a aktéři jednoduše vyměnili své role.

Jeviště Skalní jízdárny posloužilo filmařům při natáčení filmu „The Sound of Music“ jako autentické místo, kde se rodina Trappova zúčastnila soutěže lidové hudby, která znamenala počátek slavné hudební kariéry tohoto rodinného pěveckého sboru. Krátce nato však museli Trappovi uprchnout před nacisty do Švýcarska.