Čerti, perchty, krampusové

Krampus není perchta

Pozor: nezaměňovat! Krampus je v podstatě náš starý dobrý čert. Prostě pekelník jaksepatří, jehož hlavní náplní práce je doprovázet 6. prosince Mikuláše, který chodí do rodin a rozdává dětem nadílku. Těm hodným samozřejmě. Nu, a protože děti bývají někdy hodné a jindy zase zlobivé, potřebuje čerta k tomu, aby je trošku usměrnil. Ten zachrastí řetězem, pohrozí metlou a ukáže pytel, v němž je odnese do pekla…, a jak panečku potom děti poslouchají! Krampus dostal jméno až z Itálie. Získal ho díky svým obrovským drápům. „Grampa“ totiž v italštině znamená „dráp“. Nejstarší záznamy o mikulášských nadílkách ve střední Evropě pocházejí ze 13. a 14. století.

Perchty nejsou krampusové

Věčný boj dobra se zlem je základem tradice percht v Salcbursku. Tento obyčej z dob pohanských neztratil během věků nic ze svého půvabu. Za ledových zimních nocí táhne paní Perchta (také nazývaná Berchta), bájná postava z germánské mytologie, se svou armádou napříč celým alpským krajem. Přináší zemi a jejímu lidu požehnání a příslib plodnosti a bohaté úrody v příštím roce. Pilným a přičinlivým se od paní Perchty dostane odměny, líní peciválové pak neuniknou její trestající ruce. Tato postava se zjevuje ve dvojí podobě: jednou jako štěstí přinášející krásná a světlá bytost a vzápětí jako ohyzdný a trestající démon. Protikladný charakter této postavy symbolizuje dualismus dobra a zla a je ztělesňován v podobě „krásných“ a „šeredných“ percht. Perchtovské masky, jimž se také říká „larvy“, svědčí o vysoké řemeslné a umělecké úrovni salcburských lidových řezbářů.

Perchty se objevují za drsných studených nocí mezi Vánocemi a Novým rokem. Tato tradice má svůj původ v Gasteinu a přilehlých údolích. Každé údolí má ty své, kteří se od sebe odlišují vzhledem i posláním. Ke krásným perchtám patří Zrcadlové perchty a Tresteři ze Stuhlfeldenu. Zvláštním druhem šeredných percht jsou Zobákové perchty z Rauriského údolí. V roce 1837 se dokonce předvedly císaři Ferdinandovi I. Od roku 2011 jsou gasteinské perchty na Seznamu nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.

V průběhu 20. století se rozdíly mezi krampusy a perchtami stále více zmenšovaly. Postupně vznikla i jakási hybridní forma „krampusových percht“. V salcburských oblastech a obcích začaly vznikat folklórní spolky s vlastními skupinami („pasy“). Mají své specifické kostýmy, které si dávají zhotovit u místních lidových řemeslníků, a pořádají své vlastní akce. Dnes je v Salcbursku přes 200 pasů.

Stále velmi živé lidové obyčeje

Podle legendy je ve skupině percht jen jedna pravá, která se pozná podle určitého nepatrného odlišení od ostatních. A tak se každý divák intenzivně snaží, třebaže z bezpečné vzdálenosti, tento malý detail co nejdříve objevit. Ať se mu to podaří nebo ne, stejně bude mít za rok zase příležitost zúčastnit se tohoto hrůzostrašného představení a obdivovat fantastické masky krampusů, percht a dalších divých stvoření tak, jak je uvedla do života bujná lidská fantazie. Třeba se mu za rok tu pravou perchtu konečně podaří objevit.